Rozchod
Jako děcko bez maminky připadám si bez Tebe, je mi smutno, je mi těžko, když tě nemám u sebe. Srdce bolí, srdce pláče, můj milý vrať se mi, ať prožijem místo smutku krásný ráj to na zemi. I když skončí život náš, chtěla bych být u Tebe, půjdu s tebou do nesnází, půjdu s Tebou do nebe.
Ty sotva lásko víš, co je to odloučení, že člověk cítí se jako by umíral, každou hodinu narůstá utrpení, den je u konce, zas počne nový žal a každá další noc se v novou bolest změní.
Osud nevrátí co vzál, jen jedno vrací-vzpomínku a žal.
Měl jsi moc hezké oči, já na ně vzpomínám. Měl jsi moc hezké oči já do nich hleděla krátce. Měl jsi moc hezké oči a já poznala, že jsou to oči zrádce.
Až ti jednou ráno přijdu říct měj se fajn a víc už nic, až ti jednou slzy v očích budou stát, pak teprv pochopíš, co je to milovat...
Mačkám Tvou fotku jméno Tvý – lehce si na ně vzpomínám když tu podobenku cizí holkou nazývám bylas mi žena, bylas mi o hodně víc než jsem Ti stačil za tu chvíli říct.
Nemohu jíst, nemohu spát, nemohu přestat tě milovat. Čas ten se zastavil, a ty jsi pryč, mé srdce zármutkem hlasitě křič!
Miluju tě strašně moc myslím na tebe každou noc... Každou noc a každý den ale i přesto prosím - na mě zapomeň...
Lásko, odcházíš, dohořívá plamínek svíčky vánoční. Nocí teď zní tóny, cos ve mě rozehřál. Ještě tu jsou, Tvůj hlas Tvé teplo, Tvůj stín. Odcházíš lásko, něžný amen za naši Láskou. Zůstává mi víra v ráno, tolik unavené a cizí.
Poslední polibek mi déj a zítra už na mě nečekéj.

0.0%